Studentské vydání: Veterinární anatomie pro studium a praxi

Názvy zbývajících kapitol vycházejí z označení anatomického členění těla na jeho části. V úvodu každé kapitoly je stručnou a přehlednou formou uvedena povrchová topografie, kožní inervace, inervace svalů a svalových skupin průběh a větvení krevních cév, nervů včetně lymfatické drenáže dané části těla.
V kapitolách končetin je kromě toho prezentována vývojová anatomie skeletu končetin psa a kočky z hlediska posouzení věkové zralosti kostry na rentgenogramech. U koně je popsána biomechanika kopyta při pohybu a podrobně objasněn mechanizmus bezúnavného stání.
Základem textové části je regionální topografický popis, povrchové projekce anatomických útvarů a orgánů na těle zvířat, skeletotopický průměr vnitřních orgánů, synoptický vztah orgánů nebo anatomických útvarů dané krajiny nebo tělní dutiny a stratigrafie jednotlivých vrstev ve směru s povrchu do hloubky. Rukopis je proložen petitem psanými odstavci, které obsahují podrobnější a doplňující informace nebo přinášejí důležité odkazy pro klinickou praxi.
Textovou část doplňuje bohatá ilustrace, která kromě 338 černobílých obrazů a rentgenogramů zahrnuje soubor 74 barevných fotografických příloh, která dávají učebnici zcela nový rozměr a představuje ji jako kombinaci klasické učebnice s barevným fotografickým atlasem.
Použitá anatomická terminologie vychází z posledního 4. vydání Veterinárního anatomického názvosloví (Nomina anatomica veterinaria) z roku 1994. Z názvosloví byly vybrány odpovídající termíny, z nich sestaveny stručné terminologické osnovy vložené v rámech do textu, jako moderní učební prvky usnadňující studium a terminologickou orientaci v textu.

Recenze Prof. MVDr. Jaroslav Konrád, DrSc.
Na přelomu října a listopadu 2002 obohatila knižní veterinární trh další významná publikace veterinární anatomie. Jejím autorem je dlouholetý pracovník Ústavu anatomie, histologie a embryologie FVL VFU prof. Hugo Černý. Jedná se o vysokoškolskou učebnici, která daleko přesahuje výukovou disciplínu srovnávací veterinární anatomie.
Dalo by se tedy předpokládat, že bude určena hlavně pro posluchače veterinární medicíny jako překlenující učebnice mezi převážně teoretickou náplní výuky anatomie a nastupujícími klinickými disciplínami. Ale tato kniha svým obsahem a zpracováním zasahuje i do široké problematiky veterinární praxe.
Předkládaná publikace je svým zpracováním první českou učebnicí anatomie hlavních druhů hospodářských a domácích zvířat, kdy se autorovi podařilo proporciálně ve stejném rozsahu postihnout jednotlivé druhy zvířat. To umožnilo zvláště u masožravců (pes, kočka) vyplnit dosud chybějící vazby mezi teoretickou a klinickou anatomickou problematikou.
Autor zde i plně využil zkušeností, které získal jako jeden za čtyř spoluautorů publikace Salamon et al. – Atlas der angewandten Anatomie der Haustiere (1997, Stuttgart), která doznala vysokého ocenění právě aplikovanou anatomií v klinické praxi.
Čtenáři knihy prof. Černého zvlášť ocení mimořádně úspěšnou obrazovou dokumentaci doplňující textovou část. Z celkového počtu 528 stran mohou čtenáři využít 338 černobílých schémat, 25 rentgenogramů, 33 přehledných tabulek a 74 barevných fotografických příloh vynikající kvality; vše na křídovém papíru ve formátu A4.
Vlastní náplň odborného zaměření je rozdělena do devíti kapitol podávajících regionální topografické členění a popisy příslušných topografických úseků a celků i skeletových průměrů vnitřností. Klinická praxe zvlášť s potěšením přivítá označení přístupných viditelných nebo hmatných bodů na povrchu příslušné části krajiny a jejich využití v klinické diagnostice, stejně jako stratigrafické popisy jednotlivých vrstev od povrchu do hloubky orgánu důležité pro chirurgické zákroky.
Pro praxi jsou přínosem i tabulková uspořádání, např. míst pro měření tepové frekvence, pro odběry venózní a arteriální krve, přičemž tučným písmem jsou uvedeny ty cévy, které se používají nejčastěji; inervace jednotlivých krajin a orgánů; osifikace a uzavírání epifizárních plotének u pas a kočky; členění gastrointestinálních úseků atd.
Za zvlášť významné považuji, že za textovou částí u jednotlivých orgánů jsou uvedeny mezidruhové topografické odlišnosti, rizika při vyšetřování, predispozice pro vznik chorobných stavů (např. kolikové stavy zažívacího traktu u koně, torze žaludku u psa, hypertrofie prostaty.
Textové zpracování v terminologické oblasti se opírá o 4. vydání Veterinárního anatomického názvosloví z roku 1994. Kniha přináší i pro naši veterinární veřejnost nové poznatky a řadí tuto publikaci mezi moderní anatomická díla mezinárodního charakteru.
Učebnice bude jistě významným doplňkem ve studiu anatomie domácích zvířat v souvislosti s její vazbou na klinické disciplíny. To umožní posluchačům podstatně lépe studovat a porozumět klinickým vyšetřovacím postupům, zvláště v klinické propedeutice a v aplikaci poznatků z normální srovnávací anatomie u klinických pacientů. Publikace jistě najde zájem i ze strany praktických veterinárních lékařů. Na vysoké úrovni zpracování se jistě i mimořádně podílelo nakladatelství Noviko a. s. Brno.