Studentské vydání: EKG u psa a kočky. Technika, vybavení, interpretace.

Pln očekávání jsem otevřel novou publikaci vydavatelství Grada v naději, že bude pokračovat v linii, kterou si před časem vytýčilo na poli humánní elektrokardiografie. Nedávná publikace K. M. Ghana EKG a jeho hodnocení totiž snoubí kvalitní originál s perfektním překladem nestora české kardiologie prof. F. Kölbela. O to větší bylo mé zklamání po prostudování textu této útlé publikace.
Vzhledem ke stylu překladu lze stěží posoudit originál. Překladatel naznačuje, že text doplnil poznámkami, nicméně v textu jsou odstavce označené poznámka, ale i typ autorů, přičemž alespoň podle tiráže má dílo jenom jednoho autora takže není jasné, kdo je vlastně autorem textu. Členění textu lze označit ze uspokojivé. Bezpochyby největším kladem publikace je snaha o kazuistický přístup s doplněním další obrazové dokumentace (RTG a echosnímky). Na druhou stranu jsou zobrazené EKG záznamy převážně jednokanálové, maximálně tříkanálové, což je v době dostupných 12kanálových digitálních elektrokardiografů mírně řešeno obsolentní. V některých kapitolách to působí silně deficitně. Příkladem je kapitola Hypertrofie pravé komory (HPK), kde je uvedena tabulka 10 bodů, z nichž pokud pacient naplní tři body, je diagnóza HPK potvrzena. Z těchto 10 bodů se 6 týká svodů hrudních, ale následně jsou prezentovány jenom svody končetinové.
Z některých obrázků (např. Obr. 7 Vývoj jednotlivého akčního potenciálu na jedné svalové buňce) je patrné, že autorka zcela nepronikla do všech tajů elektrofyziologie. Ze schématu totiž vyplývá, že depolarizace kardiomyocytu vyprodukuje potenciál identický s povrchovou QRS-T formací , což je mylné a nesprávné. Zcela nepochopenu autorkou díla zůstává unipolární končetinový systém, kdy je Wilsonova svorka popisována jako součet dvou svodů a symbolika +, používána pro označení diferentní (aktivní) elektrody, je popsána jako zapojení pozitivně.
Definice arytmií jsou bohužel nepřesné, a tím zavádějící. U EKG je možné, že stejný obraz vytvoří více arytmií a proto je nutná opatrnost ve výkladu elektrokardiogramu. Například obraz komorové tachykardie (KT) může vyvolat i tachykardie u WPW syndromu, což je typická supraventrikulární arytmie nebo sinusová tachykardie spojená s raménkovým blokem či poruchou nitrokomorového vedení (IVCD IntraVentricular Conduction Defect), zejména pokud se komorová frekvence blíží 200/min. Nutno poznamenat, že podle definice komorové tachykardie uvedené autorkou by výše zmíněné alternativy byly mylně považovány za KT. V textu se objevuje i několik závažných chyb, například definice již zmíněné IVCD, nazvané překladatelem intraventrikulárních poruch šíření vzruchu, je v zásadním rozporu s recentní literaturou (např. již zmíněný Khan), kde je explicitně vyloučena dg. IVCD, pokud je doba trvání QRS v normě, kdežto autorka IVCD definuje právě opačně, tj. délka trvání QRS musí být u IVCD v normě.
Česká a německá elektrokardiografie má již léta usazenou nomenklaturu a tento fakt je potřeba respektovat. Svůj podíl na nelichotivém dojmu z publikace nese také překladatel. Na textu je znát, že jej nepřekládal kardiolog, což vyústilo v některé patvary pilovitá vlna P (správně dvouvrcholová vlna P), nebo absolutní či relativní mitrální insuficience ( správně primární nebo sekundární, jak vyplývá z definice v textu). Dále je patrná jeho neschopnost nebo neochota používat protějšky pro anglické termíny, které mají zavedený český ekvivalent ST slurring (sestupná deprese ST), Low Voltage (nízká voltáž), nebo použití zastaralých termínů Wandering pacemaker (multifokální síňový rytmus), komorový flutter (rychlá monomorfní komorová tachykardie.)
Abych nekončil příliš pesimisticky, zájemcům o elektrokardiografii malých zvířat lze s klidným svědomím doporučit starší humánní elektrokardiografickou literaturu (s výhradami může přes své stáří posloužit Vítova Elektrokardiografie a choroby srdce u psa, SAVLMZ a ČAVLMZ 1993). Recenzovaný text nepovažuji za vhodný pro studenty a nic inspirujícího v něm nenajdou ani zkušení praktici.

Peter Scheer